Krajánci, vandráci, čundráci ...

21.06.2018

Věřte nám nebo ne, ale jsou chvíle, kdy je člověku prímově až je mu trochu smutno.
Měli jsme v kempu čundráka.
Přišel, na zádech bágl, na hlavě šátek a srdce na dlani.
Uložil se pod strom, natáhl si jen plachtu a hodil spacák na sluníčko ... že jen tak na jeden den a povandruje dál ...
A co myslíte?
Kdepak povandruje.
Tak se mu tu líbilo, že se zdržel čtyři dny. 


Až včera ráno si dal obligátní kafíčko, polévku do ešusu, zabalil si svá fidlátka a vydal se na cestu ...
Nechal nám tu pohodu, klid a trochu nostalgie, ale také připomínku, že jsou mezi námi lidé, kteří chodí světem a rozdávají radost a dobrou náladu.

Zní to až dojemně, viďte. Vždyť taky loučení bylo dojemné. 
Tak šťastnou cestu, krajánku.